Tři hodiny o ničem. Nejzbytečnější zastupitelstvo tohoto volebního období?

Chtěl jsem tentokrát napsat střízlivé, objektivní shrnutí průběhu mimořádného zastupitelstva. Jenže ono se dá shrnout jedinou větou: nevyřešilo se nic. Tři hodiny jednání, na jejichž konci zůstalo všechno tam, kde to bylo – jen o pár měsíců odsunuté. Dovolím si to proto pojmout znovu jako komentář, jako člověk, který místní politiku sleduje už řadu let.

Před pěti dny jsem tady psal, že se o reorganizaci úřadu bude v pondělí hlasovat a že se k tomu vrátím. Čekal jsem napínavý souboj argumentů. Místo toho jsem sledoval, jak se rozhodnutí, které rada protlačila za zavřenými dveřmi, rozpadá ve chvíli, kdy je má někdo obhájit nahlas.

Připomenu, o co šlo. Rada města 24. června v bodu Různé na konci jednání zrušila Odbor sportu a Odbor investic i obě místa vedoucích a investice přesunula pod Odbor kancelář města. Starosta Lukáš Seifert výkon usnesení pozastavil podle § 105 zákona o obcích a předložil věc zastupitelstvu. Devět zastupitelů si zároveň vynutilo mimořádné jednání, aby se změna projednala co nejdřív.

Výsledek v jednom čísle

Zastupitelstvo usnesení rady zrušilo. Hlasovalo se o starostově návrhu, kde „pro“ znamenalo vrátit odbory zpět. Výsledek:

Patnáct pro, sedm se zdrželo, jeden nehlasoval – reorganizace tím padla. A dopadlo to přesně tak, jak jsem to odhadl už v minulém komentáři. Napsal jsem tehdy, že si těžko dokážu představit, že by tábor, který změnu protlačil na radě, šel na zastupitelstvu hlasovat pro její zrušení. Nešel. Radní, kteří reorganizaci prosadili – Jiří Kukla, Monika Válková i Tomáš Morawski – pro zrušení svého vlastního rozhodnutí ruku nezvedli. Skupina, která si kvůli reorganizaci vymohla mimořádné jednání uprostřed prázdnin, ji nakonec neubránila.

Kdo si jednání vynutil a nepřišel

Nejostřejší na tom je docházka. Mimořádné zastupitelstvo se svolává na žádost zastupitelů a jsou pod ní podpisy. Dva z těch, kdo žádost podepsali – Kateřina Daczická a Zdeněk Bartl – na jednání nedorazili. Omluva: dovolená a práce.

Tady se nedá schovat za náhodu. Termín mimořádného jednání se nedá napsat na poslední chvíli – zákon dává lhůty (jednání do 21 dnů od žádosti, deset dnů na doručení podkladů). Kdo v červnu tu žádost podepisoval, věděl zhruba, na kdy termín padne. Vynutit si mimořádné jednání a pak na něj nepřijít obhájit, co jsem sám žádal, není smůla. Je to neúcta – k zastupitelům, kteří se dostavili, i k občanům a úředníkům, jichž se věc týká.

Zastupitel Petr Geřábek to na jednání řekl natvrdo. Dovolenou má taky – kvůli jednání ji přerušil a děti nechal u kamarádů: „Argument, že má někdo dovolenou? Já ji mám taky. To fakt není argument. Nezlobte se na mě, to je neúcta.“ Předkladatelům pak s jízlivostí poděkoval za neúčast – tou prý „hezky transparentně ukazují, jak na občany a na zaměstnance úřadu kašlou“. Tomáš Havlíček byl ještě adresnější: „Když chci v době prázdnin mimořádné zastupitelstvo, tak si aspoň udělám čas a přijdu. (…) Úplně mi je hanba.“

Obhajoba, která nepřišla

Očekával jsem, že předkladatelé konečně vysvětlí, proč zrovna tyhle dva odbory a proč zrovna teď. Nestalo se. Věcnou obhajobu za celý tábor přednesl Jiří Kukla – tak, že přečetl jejich společné facebookové prohlášení. Nezaznělo v něm nic, co by nešlo přečíst už den předtím na sociální síti. Když pak na dotazy odpovídal sám za sebe, shrnul to větou, která o kvalitě obhajoby řekne víc než celé prohlášení: „Principiálně mám nějaký názor a ten nezměním.“

Nejpřesněji to pojmenoval Ivo Šanc, který na radnici působí přes třicet let: „Nikdy nenastala taková kuriózní a složitá situace, jako nastává teď.“ Situaci, kdy předkladatelé tvrdí, že věc projednali s odbory, a vedení města i vedoucí těch odborů říkají opak, odbyl jednou větou: „To je opravdu do humoristického časopisu.“

Čísla se rozpadla přímo v sále

Prohlášení předkladatelů stálo hlavně na úsporách. Tady je potřeba být přesný, protože přesně na tomhle poli se to celé zlomilo. Prohlášení tvrdilo, že „díky nám“ se podařilo srazit cenu basketbalového koše pro Průmyslovák ze 700 na 250 tisíc, stavební dozor ze 120 na 60 tisíc a ušetřit statisíce na chodníku a oplocení.

Problém je, že tahle čísla nikdo nedoložil. A ve chvíli, kdy se o nich mělo mluvit konkrétně, přišel bývalý vedoucí investic Martin Nepraš a rozebral je jedno po druhém. Cena koše 700 tisíc byla podle něj odhadní částka z doby, kdy se počítalo s drahou certifikací FIBA; jakmile se s basketbalovým reprezentantem Filipem Novotným domluvila výjimka – koš ve standardu FIBA, jen bez certifikátu – cena spadla – a nebyla to zásluha nikoho z radních, ale společné práce několika lidí. Cena stavebního dozoru byla stanovená za měsíc práce už první nabídkou, žádné pozdější „snížení“ se nekonalo. A nižší cena za chodník od technických služeb je běžný rozdíl mezi projekční a inhouse cenou.

Jednu věc je ale fér říct nahlas: ani Nepraš není nezaujatý svědek. Na některých z těch staveb dělá technický dozor a u zakázky na stavební dozor, jejíž cenu obhajoval, podávala nabídku jeho manželka – sám to na jednání uvedl. Jeho výklad má tedy stejnou váhu i stejné omezení jako prohlášení radních: je to hlas zaangažované strany, ne nezávislý posudek. Přesně proto by čísla neměl rozsuzovat sál plný politiků z doslechu, ale doložené podklady.

Nechci tady suplovat soud a tvrdit, kdo má v jednotlivých položkách pravdu. Ale i jako vnější pozorovatel můžu popsat dvě věci, které z toho plynou. Za prvé: pokud se rozhodnutí o zrušení celého odboru opírá o úspory, musí být ty úspory doložené – fakturou, rozpočtem, srovnáním. Doložené nebyly; padaly jako tvrzení a hned je někdo veřejně zpochybnil. Za druhé: „úspora proti projekční ceně“ nebo „úspora proti prvnímu odhadu“ není totéž co cena ověřená trhem. Zvlášť u inhouse zakázky vlastním technickým službám bez soutěže se ušetřené statisíce dokazují těžko – náklady se mohou jen přesunout jinam v rozpočtu městské firmy. To není obvinění. To je důvod, proč se takhle zásadní změny nedělají na základě několika čísel přečtených z Facebooku.

Nebyl jsem v tom sám. Zastupitel Martin Suchánek (Město pro lidi – ne stejnojmenný tajemník úřadu, který reorganizaci na radě předložil) ještě před hlasováním prostřednictvím zastupitelského systému oficiálně požádal, aby předkladatelé svá veřejná tvrzení o úsporách i o předražených investicích doložili konkrétními rozpočty, nabídkami a srovnáním cen: „Nechci hlasovat podle veřejných prohlášení jedné či druhé strany, zvláště když si v některých bodech odporují. Chci rozhodovat na základě ověřitelných podkladů a faktů.“ Podklady zastupitelé před hlasováním nedostali.

Je tu ještě jedna trhlina, čistě logická – upozornila na ni místostarostka Kateřina Špalková. Prohlášení slibuje úsporu „za mzdy dvou vedoucích pozic“. Jenže zároveň píše, že oběma vedoucím bude nabídnuto místo referenta. Pokud tu nabídku myslí vážně, úspora není dvakrát celý plat vedoucího, ale jen rozdíl mezi platem vedoucího a referenta. To je docela jiné číslo – a ani to nikdo nevyčíslil.

Za zmínku stojí i jedna věta, která na jednání zazněla a kterou nechávám jako doložený citát, ne jako své tvrzení. Nepraš uvedl, že se letos poprvé za celé volební období nemohl dostat na jednání rady, aby své stavby vysvětlil, protože se prý stal „nežádoucí osobou“. Jestli to tak je, ať to město vysvětlí. Ale zapadnout by to nemělo.

Projednáno s odbory? Vedoucí to popírají

Prohlášení předkladatelů je v tomhle bodě formulované opatrně. Neříká, že se mluvilo s vedoucími rušených odborů – říká, že změna byla „projednána s odborovou organizací“ a že byli informováni „vedoucí oddělení, kam mají přejít jednotliví referenti“. Všimněte si, co v té větě chybí: souhlas nebo aspoň vědomí vedoucích těch dvou odborů, které se rušily. A přesně ti na jednání řekli, že s nimi nikdo nemluvil. Vedoucí Odboru investic Jozef Králik o tom mluvil bez obalu: „Absolutně nic jsem nevěděl, nic jsem netušil. (…) Takhle to skutečně proběhlo bez informovanosti.“ O rozhodnutí se podle svých slov dozvěděl telefonem na konci dovolené. Vedoucí Odboru sportu Pavel Ovčačík řekl totéž ze své strany: „Nikdo za mnou nepřišel. Bylo mi to oznámeno bez jakékoliv možnosti, abych já sdělil svým podřízeným, co se bude dít.“ A dodal, že za víc než čtyři roky se ho na fungování sportu nikdo z předkladatelů nepřišel zeptat.

Není to tedy tak, že by prohlášení přímo lhalo – konzultaci s oběma vedoucími se totiž obratně vyhýbá a mluví jen o odborové organizaci a o vedoucích oddělení, kam mají referenti přejít. Je to spíš mezera: text budí dojem připravené, projednané změny, ale lidé, kterých se týkala nejvíc, říkají, že s nimi nikdo nemluvil. A ta mezera sama o sobě zpochybňuje kvalitu přípravy celé změny.

Dva doklady, jak narychlo to vzniklo

Dvě věci nezaznamenal každý, ale obě hodně vypovídají o tom, jak se rozhodovalo.

První: důvodová zpráva rady k reorganizaci je pro veřejnost celá začerněná. Občan, který si otevře podklad, nevidí, čím rada zrušení dvou odborů odůvodnila – vidí černou plochu. Upozornil na to na jednání týž zastupitel Martin Suchánek a dodal, že tuhle začerněnou verzi dostali i zastupitelé, kteří nesedí v radě: „Důvodová zpráva vypadá přesně takto, je celá začerněná. (…) Položil jsem si otázku, co tam musí být začerněno. Jsou tam osobní údaje? Ne. Citlivé informace? Ne. Informace, které by měli vidět občané? Za mě ano.“ U rozhodnutí, které se týká milionových agend a veřejných peněz, je tohle samo o sobě problém. Argument, který se před veřejností schová, se špatně bere vážně.

Druhá věc je ještě názornější. Den před jednáním rady, na kterém se odbory rušily, schvalovala rada směrnici pro tvorbu rozpočtu – a ta se starou strukturou úřadu normálně počítala. Jeden den nastavíte pravidla, která s odbory počítají, druhý den ty odbory zrušíte. To není promyšlená reorganizace, to je improvizace za pochodu.

Neřeší se to poprvé

Tady musím být spravedlivý k předkladatelům. Reorganizace kolem Odboru sportu opravdu nespadla z nebe. Rada ji řešila i dřív – a pokaždé jednomyslně. V červenci 2025 schválila zrušení čtyř míst na Odboru sportu kvůli převodu čtyř zaměstnanců do nově zřízeného ústavu Kutná Hora v pohybu:

V říjnu 2025 to pak potvrdila s účinností k novému roku:

Pro obě tehdy zvedli ruku i starosta Seifert a místostarostka Špalková – titíž, kdo teď hlasovali proti. Předkladatelé tedy mají v jednom pravdu: že se o reorganizaci sportu mluvilo dlouho, opravdu není výmluva.

Jenže právě tady se jejich obhajoba láme, a to hned dvakrát. Za prvé: ty starší kroky byly úplně jiná operace. Šlo o řízené stěhování agendy do nového ústavu – řádně předjednané, s popsaným převodem zaměstnanců, jako řádné body programu. Odbor sportu tím nemizel, jen se zmenšoval; ještě organizační řád, který rada schválila 10. prosince 2025 s platností od ledna 2026, s ním dál počítal. To, co přišlo o půl roku později, byl jiný druh zásahu: zrušení dvou celých odborů naráz, v bodu Různé, poměrem 5 : 2 a přes odpor starosty. Stejné slovo „reorganizace“, úplně jiná věc – a právě kvůli té věci, ne kvůli slovu, zastupitelstvo couvlo.

Za druhé, a to je podstatnější: všimněte si, čeho se ta předchozí shoda týkala. Sportu. Ne investic. Právě Odbor investic – agendu, kde se rozhoduje o největších penězích města – přibalila teprve červnová změna. A to je přesně ta část, o kterou tady podle mě celou dobu jde.

Vina není jen na jedné straně

Kdybych tady skončil, vypadalo by to jako jasný příběh: špatná rada, hodný starosta, spravedlnost zvítězila. Tak jednoduché to není a bylo by nepoctivé to tak napsat.

Protože co pondělní jednání ukázalo především, je rozpadlá koalice, která přestala fungovat jako celek. Sám místostarosta Josef Viktora se nahlas ptal, proč věc nedošla nejdřív na koaliční jednání: „Máme jasně koaliční smlouvu a já se ptám, proč jsme nesvolali koalici. Tam jsme si to mohli vyříkat a k tomu nemuselo dojít.“ Opozice zase opakovaně upozorňovala, že musí řešit spor uvnitř vedení města, který do sálu vůbec neměl dojít. Zastupitel Richard Nocar to řekl přímo předkladatelům: „Váš vnitřní rozkol tady musíme řešit my, musí tady sedět všichni úředníci. To, co jste si měli vyřešit vy vaší organizační dohodou, měl být váš problém.“ Zastupitelka Silvia Doušová i další mluvili o tom, že se cítí jako rukojmí.

Jednu vrstvu ale nemůžu vynechat, protože jsme o ní sami psali. Tábor, který teď reorganizaci prodává jako nástroj kontroly nad předraženými zakázkami, seděl v radě úřadu, o němž jeho vlastní interní audit letos napsal, že kontrola veřejných zakázek nefunguje – ústní objednávky, dělení zakázek, nezveřejňování smluv v registru.

Tady musím přitvrdit i na druhou stranu sporu. Ten audit našel osmnáct procesních neshod na projektu Šťastní a Veselí – tedy na akci, která spadá pod gesci místostarostky Kateřiny Špalkové, člověka, který v pondělí přednesl nejpřesvědčivější řeč o tom, že se má rozhodovat s respektem, po pořádné přípravě a ne stylem „o nás bez nás“. Ten nárok je správný. Platí ale i obráceně, směrem k ní. Osmnáct procesních neshod na jedné akci je přesně ten druh selhání, na který si oprávněně stěžuje u druhých – a politickou odpovědnost za tu zpackanou akci nakonec nenesl nikdo. Žádná demise, žádné vyvození důsledků, jen audit, který si člověk musí sám dohledat. Selhání procesů na radnici tak nepatří jen jedné straně. Patří celému vedení – a to včetně těch, kdo z pondělního jednání vyšli jako vítězové. Reorganizace nebyla řešením toho problému. Byla jen chaotickou náhražkou řešení, ke kterému se nikdo nehlásí.

Co se objevilo na sítích

Za pozornost stojí, jak výsledek popsali sami aktéři na sociálních sítích. Ty posty vedle sebe řeknou skoro víc než tři hodiny jednání.

Místostarostka Kateřina Špalková, která má sport v gesci, zůstala věcná. Napsala, že z celé situace nemá radost – ne kvůli výsledku hlasování, ale kvůli tomu, že to vůbec došlo tak daleko. A zopakovala to, co je podle mě jádro věci: nešlo o to, jestli reorganizaci chtít, ale že se o zrušení dvou odborů rozhodovalo bez projednání s jejich vedoucími a bez analýzy převodu agend i dopadů. Veřejná správa podle ní není o organizačních schématech, ale o lidech, a o zásadních změnách se nemá rozhodovat stylem „o nás bez nás“.

Radní Tomáš Morawski, jeden z předkladatelů, byl ze všech nejotevřenější – jako jediný z tábora, který změnu prosadil, veřejně vysvětlil, proč na radě hlasoval, jak hlasoval. To mu slouží ke cti a nechci to zlehčovat. Jenže když dojde na to podstatné, opakuje přesně tu chybu, na které celá reorganizace ztroskotala. Znovu sáhne po čísle: návrh prý počítal s úsporou „přibližně dva miliony ročně“. Jenže tahle částka není v žádném zveřejněném materiálu, na jednání – kde byly úspory tím nejostřeji zpochybněným bodem – nezazněla podložená, a Morawski ji nedokládá ani teď, ve vlastním příspěvku. Je to tentýž pohyb jako v jejich společném prohlášení: velké číslo v titulku, žádný výpočet pod ním. A přesně na tomhle reorganizace padla.

V jednom má ale pravdu: otázky kolem přípravy materiálů a stanovování cen po pondělku zapadnout nemají. Ten problém byl reálný, jen řešení bylo odbyté. A na rozdíl od zbytku tábora nezůstal jen u prohlášení – pozval kohokoli k osobní debatě, „bez plakátů, bez mikrofonu“. Otázka do ní se nabízí sama: bude ochoten svá čísla doložit líp než na zastupitelstvu?

Ozvali se i další z těch, kdo rozhodnutí rady zrušili. Tomáš Fišera shrnul jádro celého sporu: proti úsporám nic nemá, ale „k tomu jsou potřeba tvrdá data a ty dnes chyběly“. A přidal důraz na transparentnost – obsazení jakékoli funkce má podle něj proběhnout výběrovým řízením; dokud tomu tak není, nemůže prý hlasovat jinak než pro zrušení rozhodnutí rady. Piráti Kutná Hora to potvrdili stručně – podpořili zachování obou odborů, protože bez investic a podpory sportu se podle nich město nemůže dál rozvíjet.

Starosta Lukáš Seifert zvolil úplně jiný tón – vítězný, emotivní, se srdíčky a poděkováním za podporu. „Slušnost musí zvítězit,“ napsal. Po těch týdnech tomu rozumím. Ale patří sem i druhá půlka: takový post je tři měsíce před volbami zároveň kus kampaně. A „slušnost zvítězila“ je pohodlný závěr, který zakrývá, že se ve skutečnosti nic nevyřešilo – jen odložilo. Není to vítězství. Je to oddechový čas.

Nešlo jen o dva odbory

Na programu mimořádného jednání nebyla jen reorganizace. Zastupitelstvo odložilo na řádné jednání čtyři samostatné změny územního plánu – Petr Geřábek upozornil, že každá stojí město kolem půl milionu, tedy dohromady skoro dva miliony, a označil jejich schvalování těsně před volbami za nekoncepční. A potvrdilo svůj dřívější postoj k žádosti společnosti MARLO o povolení přípojek sítí v Malíně.

Co se vlastně vyřešilo

Skoro nic. Zastupitelstvo reorganizaci zrušilo, ale samo tím žádnou z otázek z minulého komentáře nezodpovědělo – jen je odsunulo. Tajemník úřadu Martin Suchánek na jednání otevřeně řekl, že se změnou vnitřně souhlasí: „Netajil jsem se tím, že s tím návrhem vnitřně souhlasím jako šéf úřadu. (…) Z pozice fungování úřadu mi to přijde jako smysluplný krok.“ A že rušení Odboru sportu navrhoval dlouhodobě. To znamená, že se věc nejspíš vrátí – po volbách, v jiném složení, možná v klidnější podobě, možná ne.

Proto na svém závěru z minulého komentáře nic neměním. Pořád jde především o jedno: kdo bude po volbách držet ruku na městských investicích – na agendě, kde se ve městě rozhoduje o největších penězích. A tři měsíce před komunálními volbami to není nikdy náhodná otázka.

Slíbil jsem minule, že se k reorganizaci vrátím po pondělku. Vracím se – a slibuju znovu: až se ta věc po volbách vynoří v nové podobě, budeme u toho.

Váš Kutnohorák – Honza Harsa

Pokud chcete diskutovat, nijak necenzurovaná diskuze je možná na našem facebookovém profilu.