Závěrečný účet 2025 pod lupou: rozpočet sliboval schodek 217 milionů, skončil přebytkem 27

Velké číslo: přebytek, který se rozplynul

Začněme tím, co je vidět na první pohled. Příjmy města za rok 2025 dosáhly 882,1 milionu korun, výdaje 855,5 milionu. Hospodaření tak skončilo přebytkem 26,6 milionu.

Sám o sobě je to nudný řádek. Zajímavý začne být ve srovnání s předchozími roky:

Za dva roky vzrostly příjmy o 5,3 %. Výdaje o 25,9 %. Nůžky mezi tím, co město vybere, a tím, co utratí, se rychle zavírají: přebytek, ze kterého se platí investice a plní rezervy, se za dva roky ztenčil ze 158 na 27 milionů – tedy na zhruba šestinu. Není to tím, že by městu klesly příjmy. Je to tím, že výdaje rostou rychleji.

Rozpočet, který sliboval schodek a skončil přebytkem

Tady se dostáváme k prvnímu poznatku, který v souhrnných číslech není vidět. Když zastupitelstvo loni v prosinci schvalovalo rozpočet na rok 2025, počítalo s příjmy 784 milionů a výdaji přes miliardu (1 001,7 milionu) – tedy se schodkem 217 milionů, který se měl pokrýt z rezerv – z velké části rozpuštěním termínovaných vkladů (226 milionů). Právě tahle čísla tehdy kritizovala opozice.

Jak to dopadlo ve skutečnosti:

Mezi plánem (schodek 217 milionů) a skutečností (přebytek 27 milionů) je rozdíl skoro čtvrt miliardy korun. To není drobná odchylka, to je propast. A vzniká dvěma směry zároveň:

• Příjmy jsou systematicky podhodnocené. Nejmarkantněji u nedaňových příjmů: rozpočet jich počítal s 93 miliony, skutečnost byla 180 milionů – tedy 193 % plánu. Daňové příjmy přišly na 111 % plánu.
• Investice jsou systematicky nadhodnocené. K tomu se dostaneme níže.

Závěr: rozpočet Kutné Hory je špatný předpovědní nástroj. Nadsazuje výdaje, podsazuje příjmy a každoroční „schodek” je z velké části účetní konstrukce, která se v průběhu roku rozplyne. To je samo o sobě důvod brát čísla, kterými se argumentuje při schvalování rozpočtu, s rezervou – na obou stranách politického sálu.

Odkud peníze tečou: většinu posílá Praha

Doušová na zastupitelstvu zopakovala výhradu, kterou má roky: rozpočet města od roku 2018 narostl zhruba o 300 milionů, ale není to zásluha města – „je to obecně na přerozdělování daní”. Čísla jí dávají za pravdu.

Struktura příjmů za rok 2025:

Sdílené daně – tedy podíl města na celostátním výběru DPH a daní z příjmů, který přerozděluje stát podle rozpočtového určení daní – tvoří 54,5 % všech příjmů města a 82 % daňových příjmů. Když městu rostou příjmy, je to z velké části tím, že stát vybral víc a poslal víc. Letos sdílené daně stouply o 7,5 %, hlavně díky dani z příjmů právnických osob.

Nástroje, které má město skutečně ve vlastních rukou, jsou proti tomu malé a spíš stagnují: daň z nemovitosti (50 milionů) dokonce meziročně o 2 % klesla, místní a správní poplatky dohromady dělají necelých 39 milionů. Růst příjmů Kutné Hory tedy v rozhodující míře neurčuje radnice, ale ministerstvo financí.

Kam peníze tečou: provoz zdražuje

Klíčový je rozdíl mezi běžnými (provozními) a kapitálovými (investičními) výdaji. Provoz – chod úřadu, mzdy, energie, opravy, příspěvky organizacím – vzrostl meziročně o 14,67 % (z 603 na 692 milionů). Daňové příjmy, ze kterých se provoz hlavně platí, ale vzrostly jen o 5,58 %. Provoz tedy zdražuje zhruba dvaapůlkrát rychleji, než rostou daně.

Kde provoz rostl nejvíc (meziročně):

Největším motorem růstu jsou transfery příspěvkovým organizacím (školy, kultura, sociální služby) – o třetinu nahoru. Část z toho jsou průtokové dotace, tedy státní peníze, které rozpočtem města jen protečou do škol a zpět ho nezatíží. Část jsou ale skutečné provozní příspěvky a opravy, které platí město. Naopak energie po odeznění cenové krize zlevnily o 16 % – to je jediná velká položka, která táhla provoz dolů.

Podle odvětvového členění spolkne nejvíc peněz správa úřadu (172 milionů), doprava (105 milionů), školství (84 milionů), sport (74 milionů) a kultura (68 milionů). Pro srovnání, které na zastupitelstvu zaznělo: do sportu šlo loni zhruba o 6 milionů víc než do kultury.

Investice: víc než loni, ale jen 43 procent plánu

Na rok 2025 si město schválilo investiční (kapitálové) výdaje ve výši 378 milionů korun. Skutečně proinvestovalo 163,8 milionu – tedy 43 % původního plánu. Ještě v průběhu roku přitom zastupitelstvo investiční rozpočet samo snížilo na 189 milionů, čímž tiše uznalo, že původní plán byl nereálný; ani vůči té zmenšené částce ale plnění nepřesáhlo 86 %.

To přesně potvrzuje předpověď, kterou opozice vyslovila už při schvalování rozpočtu – že se naplánované investice „neproinvestují”. Je ale férové dodat druhou stranu mince: i tak investice meziročně vzrostly o 21 % (ze 135 na 164 milionů). Tvrzení, že „na investicích to není vidět”, tedy v absolutních číslech neplatí. Kam největší investice směřovaly:

Investice do sportu přitom meziročně vyskočily z 11 na 28 milionů.

Které sliby zůstaly na papíře

Rozdíl mezi plánem a skutečností má i konkrétní jména. Investiční plán na rok 2025 byl mimořádně ambiciózní – proti roku 2024 město plánovaný objem investic téměř zdvojnásobilo (z 213 na 378 milionů). Tady jsou tři z největších naplánovaných akcí a to, kolik se z nich reálně proinvestovalo:

Nejkřiklavější je revitalizace Vrchlice: naplánováno 30 milionů, proinvestováno necelé čtyři sta tisíc – tedy zhruba jedno procento. To není detail. Právě k Vrchlici na zastupitelstvu zaznělo z řad občanů tvrzení, že stavba reálně nezačala a že stavebnímu povolení hrozí propadnutí. Čísla závěrečného účtu ukazují, že v roce 2025 se na ní skutečně téměř nic neutratilo. Proč, z účtu nevyplývá.

Pointa není, že by se nestavělo vůbec – stavělo se, a víc než loni. Pointa je, že rozdíl mezi tím, co zastupitelstvo schválí, a tím, co se povede uskutečnit, je u Kutné Hory soustavně velký. A u jednotlivých akcí může být propastný.

Paradox: 462 milionů leží, projekty stojí

Tady je nejzajímavější poznatek, který se ukáže, až se čísla položí vedle sebe. Současně platí:

• Město má na konci roku na bankovních účtech a termínovaných vkladech 462 milionů korun.
• Dluh přitom splácí – z 111 milionů (2023) klesl na 91 milionů (2025), ročně ubývá zhruba 10 milionů.
• A přesto z plánovaných investic proinvestovalo jen 43 %.

Jinými slovy: město drží obří hotovostní polštář, dluh umořuje rychleji, než musí, a zároveň nedokáže utratit ani polovinu toho, co si na investice samo naplánovalo. Brzdou tedy nejsou peníze. Brzdou je schopnost projekty připravit a dotáhnout.

To není abstraktní postřeh. Je to stejný vzorec, který Kutnohorák popisuje u domu U Tří pávů, který město 15 let nedokázalo využít, u čtyři roky prázdné bývalé knihovny i u protahovaných staveb. Peníze na stole leží. Co chybí, je projektová a realizační kapacita proměnit je ve výsledek.

Vedlejší efekt vysokých rezerv: peníze na spořicích a termínovaných účtech nesou úroky, a ty letos pomohly nadělit nedaňovým příjmům meziroční růst o 8,5 %. Město tedy na svých nevyužitých rezervách vydělává – legitimní otázka ale je, jestli má smysl držet čtvrt miliardy stranou, místo aby se proměnila v opravené ulice, školy nebo bydlení.

Dluh a rezervy: zdravé, skoro až moc

Aby byl obrázek úplný a férový: Kutná Hora rozhodně není ve finančních potížích. Z pohledu zákonných ukazatelů je naopak ukázkově konzervativní.

Celkový dluh 91 milionů odpovídá 10,6 % průměru příjmů za poslední čtyři roky; zákonný strop rozpočtové odpovědnosti je 60 %. Město je tedy hluboko pod hranicí. Jádro dluhu tvoří jediný investiční úvěr z roku 2017 (původně 150 milionů) s pevným úrokem 1,07 % a splátkami až do roku 2035; jeho roční zátěž je necelých 11 milionů. Kontokorent ve výši 20 milionů město loni vůbec nečerpalo. Provozní přebytek (167 milionů, tedy 19,5 % běžných příjmů), čistá aktiva přes 3 miliardy i mimořádně vysoká likvidita potvrzují totéž: po stránce stability je město v dobré kondici.

To je důležitý kontext. Vše, co je v tomto textu výš, není příběh o hrozícím bankrotu. Je to příběh o trendu a o efektivitě, ne o platební schopnosti.

Co na to politici

Spor o tato čísla se na zastupitelstvu vedl v ostřejším tónu. Starosta Lukáš Seifert hájil hospodaření logikou, že když má město přebytky, není tlak na úspory tak velký jako v době, kdy předchozí vedení hospodařilo „na nulu”. Doušová oponovala, že provozní výdaje rostou neúměrně a že příjmový růst není zásluhou města.

Obě tvrzení čísla částečně potvrzují – a částečně relativizují. Provozní přebytek 167 milionů starostovo „máme přebytky” podpírá. Tříletý trend (přebytek 158 → 122 → 27 milionů) ale ukazuje, že jde o pravdu, která rychle stárne. A Doušové výhrada k růstu provozu i k závislosti na sdílených daních z čísel jednoznačně vyplývá; její teze, že „na investicích to vidět není”, ale v absolutních částkách neobstojí.

Opoziční zastupitel Martin Suchánek se u hlasování zdržel – ne kvůli číslům závěrečného účtu, ale kvůli pochybnostem o účtování projektu Šťastní a Veselí. Přezkoumání hospodaření krajem přitom skončilo bez chyb a nedostatků a závěrečný účet zastupitelstvo schválilo.

Co z toho plyne

Závěrečný účet za rok 2025 není dokladem špatného hospodaření. Je dokladem tří věcí, které stojí za sledování:

1. Trend. Provoz města zdražuje rychleji, než rostou daně, a přebytek, ze kterého se platí investice, se tenčí. Pokud trend vydrží, město se dříve nebo později dostane do bodu, kdy bude muset provoz zlevnit, sáhnout hlouběji do rezerv, nebo omezit investice.
2. Spolehlivost rozpočtu. Rozdíl skoro čtvrt miliardy mezi plánovaným schodkem a skutečným přebytkem znamená, že rozpočet, kterým se každý podzim argumentuje, je z velké části fikce. Stálo by za to ptát se, proč se příjmy plánují tak opatrně a investice tak ambiciózně.
3. Realizační kapacita. Město má peníze i nízký dluh, ale neumí proinvestovat ani polovinu vlastního plánu. To je jádro problému, který se vrací napříč kauzami – od domu na náměstí po prázdnou knihovnu.

Konkrétní test přijde brzy: zastupitelé si na zářijové jednání vyžádali přehled, jak se reálně čerpají investice naplánované na rok 2026. Ten ukáže, jestli je 43procentní plnění výjimkou jednoho roku, nebo pravidlem.