Drogy za plotem a vlastník, který tvrdil, že neexistuje. Příběh Timmerova zahradnictví

Pozemek, který nikomu nepatří

Mezi ulicemi Za Lidkou a Sportovců stojí zbytek bývalého Timmerova zahradnictví. Dlouhá přízemní budova s červenou plechovou střechou, torzo skleníku, lodní kontejner, zarostlé pozemky. Hned za plotem nové sídliště – developer Luxury Home na části téhož areálu postavil Residence Kutná Hora a staví dál. Nové domy, nové rodiny. A vedle ruina.

Kdyby to byl obyčejný zanedbaný pozemek, byl by to příběh o nedbalém majiteli. Jenže tenhle pozemek – vzato doslova – žádného majitele nemá. A jak jsme zjistili v soudních spisech, on to o sobě před soudem tvrdil taky.

Největší paradox přišel ve chvíli, kdy už soud pověřil exekutorku. Den nato odmítl lichtenštejnský soud návrh správce na insolvenci trustu pro nedostatek majetku. O čtyři měsíce později výmaz trustu zrušil, protože se doložil jeho stoprocentní podíl v české firmě. Ta měla podle navrhovatele nemovitosti za milion švýcarských franků – v přepočtu asi 25,8 milionu korun. Soud jejich skutečnou hodnotu neurčil.

Jak mohly soudní spisy během čtyř měsíců nabídnout dvě tak rozdílné představy o majetku téhož trustu? Dostupná rozhodnutí to nevysvětlují.

V katastru je na listu vlastnictví 14520 zapsán TIMMER TRUST se sídlem v lichtenštejnském Schaanu. V globální databázi právnických osob GLEIF má tenhle subjekt záznam s právní formou Treuhänderschaft, tedy svěřenský vztah podle lichtenštejnského práva. U údaje o přímo účetně konsolidující mateřské entitě databáze uvádí důvod „není známa žádná osoba“. Nejde ale o registr skutečných majitelů ani o tvrzení, že trust nemá beneficienty.

Jména beneficientů se u téhle formy nezveřejňují. Z žádného rejstříku se nedozvíte, kdo za vlastníkem stojí. My jsme se to přesto dozvěděli – vlastník to sám napsal na web. A ten web pak zmizel.

Stopa vede na zmizelý web

Na doméně kutnahora.org donedávna běžela prezentace s hlavičkou TIMMER TRUST a stejným identifikačním číslem, jaké má subjekt v katastru. Dnes web již neexistuje; zůstala záloha v Internet Archive z 22. ledna 2026, kterou jsme si uložili a na kterou odkazujeme ve zdrojích.

Text psaný tónem rodinné kroniky zkřížené s investičním prospektem říká: za konstrukcí stojí Tomáš Zach, který se hlásí k zahradnické rodině Timmerů hospodařící tu od 19. století. Rodina majetek po roce 1989 získala zpět v restituci; 24. března 2017 vznikl v Lichtenštejnsku neodvolatelným ujednáním trust – datum sedí na záznam v GLEIF na den přesně – a v únoru 2018 na něj přešel celý statek. Trust byl podle prezentace přebudován na hybrid s nástupnictvím přes DAO, program běžící na blockchainu, takže výlučným vlastníkem statku je dnes údajně „první decentralizovaná autonomní organizace v dějinách světa“. Smysl celé konstrukce: věčné, mezigenerační udržení rodinného majetku.

Zmizelá prezentace vlastníka v záloze Internet Archive z 22. ledna 2026. Snímek skládá dvě části téže stránky: hlavičku s identifikátorem LEI, který sedí na zápis v katastru, a pasáž o „první decentralizované autonomní organizaci v dějinách světa“.

Tolik prezentace. Soudní spisy vyprávějí jiný příběh.

Půjčka, která vysvětluje skoro všechno

Ve veřejně dostupném usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1007/2022 je osud areálu popsaný černě na bílém.

11. února 2019 – necelý rok poté, co statek přešel na trust – si TIMMER TRUST půjčil od soukromého věřitele 1,5 milionu korun. Splatnost za půl roku. Sjednané podmínky: smluvní pokuta 100 000 Kč, další pokuta 100 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení a úrok z prodlení 30 procent ročně. Půjčku zajistilo zástavní právo k šesti pozemkům areálu – přesně těm, které dnes tvoří list vlastnictví 14520.

Co následovalo, shrnují soudy jedinou větou: „Zástavní dlužník ničeho neuhradil.“

1,5 milionu korun půjčeno → nic uhrazeno podle soudního rozhodnutí → 100 000 Kč za každý započatý měsíc prodlení → přes 13 milionů podle smluvního vzorce k létu 2026, pokud později nebylo nic zaplaceno → exekuce zapsaná v katastru

Věřitel navrhl soudní prodej zástavy. Okresní soud v Kutné Hoře ho 23. března 2020 nařídil, krajský soud rozhodnutí potvrdil a věc nabyla právní moci v květnu 2021. Trust podal dovolání – a jeho ústřední argument stojí za pozornost: smlouvy prý uzavřel „non subjekt“, zástava tedy nevznikla a vlastníkem je třetí osoba. Jinými slovy, vlastník před soudem tvrdil, že právně neexistuje – a že ho proto jeho vlastní podpisy nezavazují.

Nejvyšší soud to v listopadu 2022 odmítl – a vyřešil přitom otázku klíčovou pro celý příběh, ve dvou krocích. Trust sám se řídí lichtenštejnským právem a právě podle něj nemá právní osobnost: majetek spravuje vlastním jménem správce, tak to lichtenštejnský zákon stanoví už od roku 1926. Jenže co potom s právy, která jsou pro takovou ne-osobu zapsaná v českém katastru? To už se posuzuje podle českého práva – nemovitost leží v Česku – a občanský zákoník na to má v § 17 odst. 2 jednoduché pravidlo: právo zřízené tomu, co není osobou, se přičte tomu, komu podle povahy případu náleží. Tedy správci trustu. V záhlaví rozhodnutí je jako správce uvedena lichtenštejnská správcovská společnost ESCAN Treuunternehmen reg. z Vaduzu – tatáž firma, jejíž adresu má trust zapsanou v databázi GLEIF.

Majetek nestačil ani na insolvenci. O čtyři měsíce později se doložil podíl v české firmě

Zástavní spor je ale jen jedna větev. Druhou jsme našli v dalším rozhodnutí Nejvyššího soudu, o měsíc mladším – a je v ní víc než ve všem předchozím.

14. června 2021 pověřil Obvodní soud pro Prahu 4 soudní exekutorku vedením exekuce podle pravomocného usnesení o prodeji zástavy. Den nato rozhodl Zemský soud Lichtenštejnského knížectví o návrhu, který podal sám tehdejší správce trustu: o návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Soud ho odmítl pro nedostatek majetku a nařídil trust vymazat z obchodního rejstříku. 19. července 2021 byl výmaz proveden.

Ve chvíli, kdy se na jeho pozemky chystal exekutor, byl tedy trust na návrh vlastního správce a pro nedostatek majetku vymazán z rejstříku. Zda tím také právně zanikl, se později stalo předmětem sporu.

Následovala procesní groteska. Advokát, kterého správce zmocnil až deset dní po výmazu, podal jménem trustu návrh na zastavení exekuce. Exekutorka řízení o tomto návrhu zastavila s tím, že plná moc byla udělena v době, kdy podle jejího závěru trust neexistoval, takže „absentuje dostatek zástupčího oprávnění“. Nejvyšší soud později zpochybnil, zda vůbec bylo možné bez posouzení lichtenštejnského práva dojít k závěru, že výmaz znamenal zánik trustu.

A pak se obraz majetku změnil. 4. října 2021 zrušil tentýž lichtenštejnský soud výmaz z rejstříku – na návrh, který podle českého rozhodnutí podala osoba označená jako „T. Z.“. Důvod: bylo doloženo něco, co insolvenční soud nevzal v potaz. Trust totiž vlastní stoprocentní podíl v české společnosti ARUBENOLA s. r. o., která podle tvrzení navrhovatele drží v Česku nemovitosti „v hodnotě 1 mil. CHF“, tedy jednoho milionu švýcarských franků. Při kurzu ČNB platném 17. srpna 2026 jde přibližně o 25,8 milionu korun. Skutečnou hodnotu těchto nemovitostí soud neurčil; citovaná částka je tvrzením navrhovatele. Trust byl znovu zapsán a novým správcem se stala ESCAN Treuunternehmen reg., která za něj vystupuje v dostupných soudních rozhodnutích.

Ta firma stojí za pohled do rejstříku. ARUBENOLA vznikla v listopadu 2016, sídlí v pražských Vršovicích, jako předmět podnikání má pronájem nemovitostí a základní kapitál 2 000 korun. Od 30. května 2017 je jejím jediným společníkem TIMMER TRUST – zapsaný na adrese Landstrasse 99 v Schaanu, tedy té, kterou má trust i v kutnohorském katastru. Jednatelkou je od 15. května 2017 dosud MUDr. Renata Zachová. Sama ARUBENOLA přitom loni na jaře prošla vlastním insolvenčním řízením; soud je po šesti týdnech skončil, jak přesně, z rejstříkového zápisu neplyne.

Během necelých čtyř měsíců se tedy v rozhodnutích objevily dva protichůdné obrazy majetku téhož trustu. V červnu nebylo podle lichtenštejnského soudu z čeho hradit ani náklady insolvenčního řízení. V říjnu se doložil stoprocentní podíl v obchodní společnosti, která měla podle navrhovatele nemovitosti za milion franků. Dostupná rozhodnutí nevysvětlují, proč tento podíl nebyl zohledněn už při rozhodování o insolvenci.

20. prosince 2022 – necelý měsíc po rozhodnutí v zástavním sporu – zrušil Nejvyšší soud rozhodnutí Městského soudu v Praze, který postup exekutorky potvrdil, a vrátil věc zpět. Důvod je pro celou kauzu příznačný: soudy vůbec neposoudily, jakým právním řádem se trust vlastně řídí, a bez toho nelze říct, jestli výmaz z rejstříku ukončil jeho existenci. Závěr odvolacího soudu podle Nejvyššího soudu „zjevně není opřen o žádné přezkoumatelné právní posouzení“.

Stojí za povšimnutí, že trust v těchto dvou větvích zaujal právně opačné postoje. V zástavním sporu tvrdil, že jako „non subjekt“ právně neexistuje, a proto ho uzavřené smlouvy nezavazují. V exekuční větvi naopak namítal, že nezanikl ani po výmazu z rejstříku, protože trust podle jeho argumentace není zápis v rejstříku, ale soubor majetku. Obě argumentace směřovaly k tomu, aby se prodej nekonal. Z rozhodnutí ale nelze dovodit, proč se právní strategie změnila ani kdo ji určoval.

Co je na listu vlastnictví dnes

Výpis z katastru k 11. srpnu 2026: vlastníkem je stále TIMMER TRUST. Na pozemcích vázne zástavní právo smluvní i zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu – vedle soukromého věřitele si na majetek činí nárok i nějaká veřejná instituce. A dál: exekuční příkaz k prodeji nemovitosti a zahájení exekuce.

To znamená dvě věci. Exekuce běží, ale dražba zatím neproběhla – jinak by v katastru byl nový vlastník. A dluh roste. Pokud z něj nebylo nic uhrazeno, dává vzorec ze smlouvy k létu 2026 přes 13 milionů korun: jistina 1,5 milionu, pokuty kolem 8,4 milionu a úrok přes 3 miliony. Kolik z toho bylo případně zaplaceno, z veřejných zdrojů nevyčteme – zapsaná exekuce ale naznačuje, že vymáhání neskončilo.

Tím se vysvětluje i to, co je vidět přes plot. Nemovitost zatížená dvojí zástavou a exekučním příkazem je pro větší investici přinejmenším riziková. Ve veřejných zdrojích přitom chybí aktuální ocenění areálu, přesná výše zbývajícího dluhu i termín případné dražby. Jisté je, že právní a finanční zátěž nápravu komplikuje.

Majetek bez vlastníka není chyba. Je to záměr

Ta obhajoba „non subjektem“ totiž docela přesně popisuje, jak tenhle typ majetku funguje. Český protějšek se jmenuje svěřenský fond a občanský zákoník o něm v § 1448 říká větu, která zní absurdně, dokud si na ni člověk nezvykne: majetek ve svěřenském fondu není vlastnictvím správce, ani zakladatele, ani toho, komu má být z fondu plněno. Je to hromada majetku vyčleněná mimo kohokoli. Nikomu nepatří – záměrně: nedědí se, nedělí se při rozvodu, nespadne do insolvence zakladatele.

Jenže jak ukázal zástavní spor, konstrukce chrání majetek před ledasčím – ne však před dluhy, které nadělá sama. Správce může majetek zastavit a věřitel se domůže prodeje stejně jako u kohokoli jiného. Co konstrukce reálně přinesla navíc, je mlha: spory o to, kdo má být žalovaný, správci střídající se v zápisech – a protistrana, jejíž jméno se veřejnost doví jen ze soudního rozhodnutí.

Co se na tom pozemku děje

Tohle všechno by byla bizarní právní historka, kdyby vedle nevyrostlo sídliště.

„Z mého pohledu tam chodí zhruba tři skupiny lidí a vím to moc dobře, protože tam bydlím a vidím je z balkonu,“ říká muž, jehož totožnost redakce zná. „První skupina: pubertální mládež, druhá skupina podivně vypadající individua a třetí je několik jednotlivců, kteří tam fungují dlouhodobě. Pokud bych měl hádat, tak bych to označil takto: zájemci o lehké drogy, zájemci o těžké drogy a výrobci těch drog.“

Je to jeho odhad, ne zjištění – sám to tak říká. Sedí ale na to, co leží v dokumentech města. Na jednání komise pro bezpečnost 26. listopadu 2024 člen komise MUDr. Havlovic „upozornil na drogovou problematiku u Penny Marketu a u bývalých skleníků p. Timmera – pohyb podezřelých osob i údajný prodej drog“. Zápis pokračuje: „pan Mareček zajistí prověření MěP.“ Ve třech zápisech, které město od té doby zveřejnilo, se konkrétní výsledek tohoto prověření neobjevuje. V březnu 2026 komise k drogové situaci ve městě obecně uvedla, že se situace uklidnila a že městská policie podněty předává Policii ČR, do jejíž kompetence spadají. Ze zápisu není zřejmé, zda se tato informace vztahovala i k Timmerovu areálu. A už v srpnu 2022 si strážníci podle policejního bloku Kutnohorských listů všimli mladíka, který „v blízkosti bývalého zahradnictví Timmer vytáhl z kapsy kalhot pistoli a několikrát vystřelil do vzduchu“ – plynovou, k nerozeznání od skutečné.

„Přestěhovali jsme se do této nové zástavby mimo jiné právě proto, že jsme doufali ve větší bezpečnost. A teď se večer bojíme pustit děti ven a já bych tam sama taky nešla,“ řekla nám žena, která bydlí v sousedství.

Poctivost velí dodat: jsou to svědectví, ne zjištěné skutečnosti. Nikoho jsme v areálu neidentifikovali a výrobu ani prodej drog nemáme doloženy jinak než výše uvedenými výpověďmi a zápisem komise.

Co s tím zmůže město

Podobnou situaci už Kutná Hora jednou řešila – budovu bývalé vojenské správy v Bartolomějské ulici, kde podle komise pro bezpečnost žilo 10–15 lidí. Trvalo to devět měsíců výzev a podnětů, ale v červnu 2024 se areál vyklidil a zabezpečil – podle města ve spolupráci s vlastníky a na jejich náklady. Ve zveřejněných podkladech k Timmerovu areálu není uvedeno, zda se město o stejný postup pokusilo i tady.

U bývalého zahradnictví právní adresát existuje: za majetek podle Nejvyššího soudu jedná správce trustu, lichtenštejnská společnost známá ze soudního rozhodnutí. Zveřejněné podklady ale neříkají, zda a jak jej město kontaktovalo. Lichtenštejnsko není členem EU, nelze však bez znalosti konkrétního postupu tvrdit, jak dlouho by doručování trvalo. A bez aktuální ceny areálu, přesné výše pohledávek a jejich pořadí nelze odpovědně říct ani to, zda by město případné náklady na zabezpečení získalo zpět.

Město tedy může posílit hlídky a stavební úřad může posoudit stav budov. Veřejné podklady neukazují, zda se to v tomto případě stalo. Běžící exekuce může skončit prodejem areálu a příchodem nového vlastníka, ale žádný veřejný zdroj zatím nepotvrzuje termín dražby ani to, zda už byla nařízena.

Jak zatím vypadá ta první, nejsnazší část – hlídky? Muž s výhledem z balkonu má i na to odpověď z první ruky: „Co se týče policejní hlídky, tak jsem viděl jednou. Přišli tam, chvíli tam rozmlouvali a pak jeli zase pryč. Druhý den už tam zase proudili další lidi pro svoji dávku.“

Past, která sklapla dřív, než se zdálo

Ptali jsme se původně, jestli konstrukce postavená na věčné udržení rodinného majetku nesvazuje ruce i tomu, kdo ji vytvořil. Spisy ukazují, že ano – a že se to už stalo. V roce 2017 vznikl trust, v únoru 2018 na něj přešel statek, v únoru 2019 už byl zastavený za rychlou půjčku s třicetiprocentním úrokem, od září 2019 naskakují pokuty sto tisíc měsíčně, od května 2021 je pravomocně nařízený prodej. V červnu 2021 stojí v lichtenštejnském rozhodnutí, že na trustu není dost majetku ani na insolvenci; o čtyři měsíce později stojí v jiném, že vlastní obchodní podíl s nemovitostmi za miliony. A v lednu 2026, kdy web trustu stále vyprávěl o věčném rodinném majetku a nástupnictví „první DAO v dějinách světa“, vázla na pozemcích exekuce.

Spor přitom neskončil. V letech 2024–2025 proběhlo u Krajského soudu v Praze další řízení – podle prezentace vlastníka o správné označení vlastníka v katastru – a od letošního března je věc u Nejvyššího soudu. Motiv „vlastníkem je ve skutečnosti někdo jiný“ zazněl už v zástavním sporu, kde neuspěl. Dokud Nejvyšší soud nerozhodne, platí zápis v katastru. Otevřená zůstává i exekuční větev: co se s návrhem na zastavení exekuce stalo poté, co Nejvyšší soud v prosinci 2022 vrátil věc odvolacímu soudu, z veřejných zdrojů nevyčteme. Jisté je jen to, že exekuce podle katastru běží dál a k dražbě se za pět let nedostala.

Lidí kolem bude mezitím přibývat. Z další strany areálu mají vyrůst čtyři nové bytové domy – smlouvu s investorem BD Sportovců KH s.r.o. schválilo zastupitelstvo loni v listopadu. Lidé, kteří si v nich jednou budou vybírat byt, si budou prohlížet dispozice a cenu za metr. Jestli se dozvědí i to, co mají za plotem – zastavený areál v exekuci, jehož dluh podle smluvního vzorce roste o sto tisíc měsíčně – je otázka. Teď je aspoň kde odpověď hledat.

A ta země nikoho za plotem? Exekuce jí může přivést nového vlastníka. Dokud ale není nařízena dražba a neznáme další kroky města ani správce, zůstává jisté jediné: odpovědnost už má adresu. Výsledek zatím ne.